„Plemeno“ VOŘÍŠEK

TISÍCE PSŮ V JEDNOM 🙂

Vořech, voříšek, kříženec… zkrátka mix všech možných plemen. Leckdo na ně nedá dopustit a jsou i tací, kteří si život bez takového pejska nedokážou představit a nikdy by už jiného nechtěli. Když si domů přinesete štěně voříška, máte jedinou jistotu – co z něj vyroste, bude stoprocentně překvapení. Velkou výhodou také je, že si ve voříškovi najdete právě to plemeno, které chcete, a je dost možné, že nebudete  ani tak daleko od pravdy. Správný voříšek je parťák pro každou situaci a bude ho bavit cokoliv, co bude konat ve vaší společnosti. A především – každý voříšek je skutečný originál. 

Povaha

U žádného jiného plemene nenajdete širší škálu povah v nejrůznějších kabátech. Každý majitel voříška vám řekne, že jejich povaha je prostě skvělá. Ćasto vyzařují pozitivní energií, „usmívají“ se na celé kolo… Naši psi jsou každý jiný, přesto spolu báječně vycházejí, vzájemně se dokonale doplňují a učí se od sebe – bohužel i lumpárny,“ doplňuje Barča Hošková, majitelka mnoha voříšků (a už několik let též vedoucí útulku).

Výcvik

Základní poslušnost by měl umět každý pes, bez ohledu na plemeno. „Naši psi zvládají takovou tu provozní poslušnost, nikdy jsem nevyžadovala chůzi u nohy s očním kontaktem nebo předsednutí na milimetr přesně. Ale jsem si jistá, že by se to naučili, jen by musela chtít i panička,“ usmívá se Barča.
Stejně jako jsou všestranní vzhledem, hodí se i pro sporty všeho druhu, dokážou se vyřádit snad v každé disciplíně. Voříšci milují agility, coursing, dog dancing, ti větší třeba i obrany atd. Asi neexistuje sport, který by voříšek nemohl dělat, musí ho ovšem bavit.

Zdraví

Obecně se říká, že jsou zdravější než čistokrevní psi (kteří jsou obvykle zatížení genetickými chorobami), dnes už bohužel ani toto neplatí…

„Tady jde všechna sranda stranou. O výtečném zdraví voříšků koluje mnoho tzv. Urban legend. Dnes je všechno ovlivněno předchozími generacemi, prostředím, stravou a dalšími vlivy. Můžeme jen smutně konstatovat, že to s genetickým zdravím psů v ČR jde z kopce,“ říká Míša Zemánková z Dogpointu.

Problém je hlavně v tom, že nemoci a choroby voříšků nikdo neeviduje a neví se o nich, kdežto u čistokrevných psů s průkazem původu je (nebo by měla být!) povinná zdravotní selekce, a proto se o jejich nemocech ví mnohem víc.

ZKUŠENOSTI „CHOVATELEK“

Požádali jsme tři znalkyně plemene voříšek, aby se nám svěřily se svými zkušenostmi s jeho chovem.

MICHAELA ZEMÁNKOVÁ

Dogpoint o.p.s.

Toto plemeno je specifické nepřeberným množstvím kultivarů – a nejde jen o rozdíl v barvě, velikosti a tvarech. Najdete i typizované kultivary takzvaně geograficky charakteristické. Příklad: v Chlupaté Lhotě převládá kultivar s nižším podvozkem, světlou barvou a hrubou srstí, tzv. Jezevčikus Sprsklinus – podmínky zde tedy nahrávají rozmnožení těchto typů jedinců. Jižněji od Chlupaté Lhoty se daří kultivaru typu Ovčákus Sprsklinus, ve zdejších podmínkách by pochopitelně Jezevčikus Sprsklinus proti Ovčákus Sprsklinus neobstál.

K nejčastější a nejoblíbenější verzi voříška patří tzv. Vestaj, obecně uznávaná zkratka pro „Vesnické Tajemství“. Tato verze se vyskytuje v mnoha kultivarech, i zde platí výše zmíněné pravidlo o geografické charakteristice. I unikátní verze, jako například Vlxer, Pitovčák, Labraford, Krysajork aj., spadají pod univerzální plemeno voříšek.

Čím jsou pro tebe voříšci tím NEJ psem?

Štěně voříška je jako kindervajíčko – nikdy nevíš, co je uvnitř, a jak moc bude s postupem času vypadat obal. J Každý voříšek je nezapomenutelný – jde o to, na co se člověk zrovna zaměří. Někteří jsou neskutečné originály, co se týče vzhledu, jiní jsou povahy k nezaplacení a další jsou tak strašně „nepovedení“, že na ně člověk prostě nezapomene.

Říká se, že jsou nejchytřejší – máš stejný dojem?

O tom není pochyb! Někdy příroda zkombinuje geny tak perfektně, že nestíháte zírat, čeho všeho je váš voříšek schopen! Někdy jsou dokonce tak mazaní, až máte pocit, že zrovna váš jedinec nepatří mezi ty nejbystřejší – ale nenechte se zmýlit, to na vás jen hraje!

Vídáte se s jinými majiteli voříšků?

Scházíme se, a velmi rádi! A nejen s majiteli, ale i se zájemci o tuto speciální rasu, těm pomáháme snáz se k vysněnému pejskovi dostat. Protože na voříšky nedáme dopustit, rádi jejich fotky umisťujeme do propagačních materiálů, potkáváme se tedy i na focení. Pořádáme nejrůznější akce, výcvikové víkendy, semináře a zábavné dny – těžko totiž zažijete něco krásnějšího, než je pocit vítězství, když to nějaký voříšek natře značkovému hafanovi. J

BARČA HOŠKOVÁ

ForDogs, z.s. 

Svého prvního voříška jsem si pořídila v roce 2005. Fenka Dixinka se ke mně dostala náhodou – byla nechtěným dárkem a já nedokázala snést představu, že by se do útulku vrátila, vzala jsem si ji tedy – a tím moje éra voříšků odstartovala.

Na kterého nikdy nezapomeneš, a proč?

Určitě to byla fenka Betynka, nebyla moje, byla známých naší rodiny. Strávila jsem s ní podstatnou část dětství. Byl to první voříšek, s kterým jsem měla co do činění, a díky ní jsem se do voříšků zamilovala. Byla skvělá, chodila se mnou všude bez vodítka a trpělivě snášela moje pokusy o výcvik. Kdykoli jsme k babičce přijeli, už nám od sousedů běžela naproti a mohla se radostí zbláznit. Taky byla neunavitelný aportér.

Co si myslíš o tom, že jsou prý voříšci nejchytřejší?

To si netroufám tvrdit. Asi každý majitel o svém pejskovi tvrdí, že je ten NEJ. Dixinka se např. nikdy nenaučila žádné triky, jako jsou třeba otočky nebo válení sudů. Zato ale jako jediná bez mrknutí oka vyndá pamlsky z takových těch deskových her pro psy. Žofinka se zase rychle naučila otevírat dveře (a pouštět tak celou smečku tam, kde nemají co dělat), Bailey se dobře naučila pár triků, Robin je takový samorost, ale dobře se s ním cvičí poslušnost. Zlaťanda Annie (s PP) uměla ze všech nejvíc, ale ne proto, že by byla nejchytřejší. Když byla mladá, hodně jsem s ní cvičila a ji jako správnou retrívřici cvičení vždycky bavilo… Ale rozhodně jsou naši voříšci, oproti Annie, pořádně vychytralí. Ale i to se už od nich zdárně učí. 🙂

Vídáš se s majiteli jiných voříšků?

Naši psi mají spoustu psích kamarádů, někteří dokonce našli svůj nový domov právě jejich zásluhou. Když totiž moji přátelé zjistili, jaký může být voříšek z útulku skvělý parťák, rozhodli se taky si nějakého pořídit. Vzhledem k tomu, že máme i spoustu dalších zvířat, např. i koně, schází se naše psí parta hlavně u koní. Často chodíme i na několikahodinové výlety po okolí, pejskové si vyhrají a dostatečně se socializují a vyběhají. Postupně se k naší „koňácké“ venčící partě přidávají další kamarádi, a tak se naše smečka pěkně rozrůstá… (A v r. 2016 založila útulek ForDogs.)

PETRA DVOŘÁKOVÁ

Pravidelná účatnice voříškiád má asi osmiletého voříška Koudyho – ten byl vůbec prvním jejím voříškem. Společně s ním obývá domácnost ještě čivavák Lord Muffin zvaný Muf. Oba pejsci jsou z útulku, týraní, se špatnou zkušeností s lidmi.

U Koudyho by byl asi lepší výraz ČiPiKry – čili směs čivavy, krysaříka a pinče – i když bůhví, občas v něm poznávám i několik dalších plemen. Dost často v něm vidím i prasátko, neboť sežere, na co přijde! Cokoliv a v jakémkoliv množství, což je občas s podivem, neboť má už jen tři zuby. 

Koudíčka jsem si vyhlédla na umísťovací výstavě. Nebo si vyhlédl on mne? Těžko soudit… Každopádně pochází ze soukromého depozita Beruška a na akci hledal spolu s čivavkami domov. Všechny čivavy domov na akci našly, jen Koudíček pořád nic. Nemohla jsem z něj spustit oči, i přesto, že on v tu dobu miloval pouze Katku, paní z depozita, což jsem měla prokouknout už tehdy – je to takový malý závislák! 

Jaké speciální dovednosti má?

Dokáže spát hodně těžkým spánkem do půl 11. dopoledne, pod dekou, a v případě, že ho chci vzbudit, bručí. Mezi jeho poznávací znamení patří stále vyplazený jazyk z tlamičky, kvůli tomu bývá středem pozornosti. Co mě opravdu fascinuje je, že si na něm dokáže ležet!

V čem jsou pro vás voříšci tím NEJ psem?

Koudy je tím jediným a nejlepším psem, protože i přesto, že valná část jeho života byla utrpení, nezanevřel na lidi, má skvělou povahu, je to mazlík, miláček a psí miminko. Dokáže na sobě pracovat. Asi nejvíc na něm oceňuji to, že dal lidem druhou šanci a DŮVĚŘUJE JIM.

Scházíte se s jinými majiteli voříšků?

Ano, a moc nás to baví! Jezdíme na voříškiády (i když nic nevyhráváme), na výcvikové víkendy, různé semináře. Bereme to jako hru, jako socializaci, jako zajímavé poučení i z psychologického hlediska – kde jinde najdete tolik odborníků přes všechny vořeší neduhy, strasti, ale i radosti, zážitky a zkušenosti?

Nejúžasnější je, že i když jsme si Koudyho brali ve vyšším věku, dokáže se odvděčit, dokonce se i chovat tak, jako by byl štěňátko. Nevzali jsme si ho proto, aby u nás dožil, ale aby prožil zbytek života plnohodnotně. Proto budu ráda, když vašim čtenářům zdůrazníte, že se nemusejí bát vzít si z útulku staršího pejska. Jsou stejně vděční a milující jako mladší psi. Jsou to skvělí společníci, hraví a přátelští. Možná je nevidíte vyrůstat, ale rozhodně zjistíte, jak moc jste pro ně udělali tím, že jste jim zajistili skvělou budoucnost a milující domov na další cestě životem!

(článek vyšel v časopisu HAF & MŇAU č. 4/2014 – zde na webu je lehce zkrácen a upraven/aktualizován)

Text: Kateřina Kašparová

Zde je původní originál, jak vyšel v časopisu na 4 stranách:

 

Sdílení: